V pátek 22. května byla již tradičně mše svatá v 18:00. Po ní následovala velká možnost zpovědi pro ty, kteří měli v neděli přijmout svátost biřmování – biřmovance, kmotry, rodiny a přátele. Myslím, že snad všichni nebo alespoň většina biřmovanců této možnosti využila. Za sebe musím říct, že to pro mě byl velmi silný zážitek.

Když jsem z kostela odcházel a přál Matějovi hezkou zpověď, zeptal se mě: „Ty nejdeš na muzejní noc?!!“ Má odpověď byla strohá: „My jdeme?“ Někteří však ještě byli u zpovědi a říkal jsem si, že bychom se stejně nesešli nebo by nepřišli ti, co již odešli.

Cestou domů mně však Matějova otázka vrtala hlavou… A pak jsem se rozhodl – vrátím se. Počkali jsme na sebe a dokonce přišli i někteří, co již odešli domů nebo byli na odchodu. A tak jsme šli.

Myslím, že to byla Klárka, kterou napadlo, že bychom si mohli objednat pizzu, což byl výborný nápad. Pizzu jsme si objednali v pizzerii Pod Náměstím, tam si také od Matěje vzali číslo, aby ho mohli prozvonit, až budou ty dvě pizzy hotové.

První muzeum, které jsme navštívili, bylo MUBASO. Jelikož s námi šel i Péťa Tesař, který není zdejší (bydlí ve Voleticích), měli jsme možnost mu všechno ukázat a o všem povyprávět.

A právě u MUBASU Matěje napadl ten „super plán“. Nazval ho „Zetko“ a sdělil to jen přítomným klukům – Kubíkovi, Péťovi a mně. Někteří jsme z toho byli fakt nadšení. Plán Zet měl proběhnout asi takto: jakmile Matěje prozvoní z pizzerie, my kluci se nenápadně vytratíme a půjdeme „si“ pro tu pizzu. Holky to snad časem pochopí.

Když jsme vycházeli z MUBASA, hráli jsme tam ještě jednu deskovou hru na týmy: holky vs. kluci. V této hře jsme se snažili postupným nakláněním desky dostat čtyři kuličky bludištěm do středu. První byly na řadě holky, ale asi není nutné říkat, kdo vyhrál. Samozřejmě, že kluci, mají přece to technické myšlení. Čas měli o minutu lepší než holky, ale možná holkám foukal vítr :).

Poté, co jsme dohráli a odcházeli, bylo jasné, že není možní se nějak vytratit a zmizet holkám z očí. Kousek jsme šli a pak … … … jsme se rozběhli a běželi co nejrychleji pro pizzy! Vidina toho, jak sníme obě pizzy, nás skutečně nakopla :)!

Zatímco my kluci jsme doběhli pro pizzu, vyzvedli a utekli s ní na tajné místo, ze kterého jsme se po 5 minutách přesunuli zpátky na náměstí, kde jsme mysleli, že budou holky zmateně čekat, holky vymyslely odvetu a šly úplně jinou cestou, abychom se nepotkali a tak nám překazily náš plán.
Cestu kluků můžete vidět na obrázku 1, cestu holek na obrázku 2.






Po tomto napínavém únosu pizzy jsme ji uprostřed ulice Štěpánkova chtěli sníst, ale první musela následovat modlitba před jídlem otce Štefana: „Amen-Haleluja-Hosana“ [je nutné se to pomodlit do 1 sekundy]. Následně jsme se chytli za ruce a řekli pokřik před jídlem a pak jsme již jedli.

Dále jsme byli v regionálním muzeu, ale o tom již nemusí být řeč, protože největším zážitkem byla ukradená pizza.