No, tak nejdříve dodělat vzdělávací ústav Střední škola průmyslová strojnická, technická a Vyšší odborná škola Chrudim. No a potom se uvidí...

Je hodně věcí, které mi dokáží udělat opravdovou radost. Například každá vydařená akce s naším spolčem, pokaždé když dojedu na Vesmír dříve než zkončí večeře, když se podaří co se dařit má a nebo když se mi povede někomu pomoc, či udělat radost, a dělat tím reklamu for our Lord.

Na druhé straně jsou věci, které opravdu jen stěží zkousnu. Třeba když se mi připálí Krupičná Kaše, udělám něco co se ukáže jako ztrátou času, stane se něco nespravedlivého nebo vím, že mám pravdu a nedaří se mi někoho přesvědčit.

Ono se to ale stejně dá všechno po čase zkousnout, jako hrudka v Krupičné Kaši.

Velmi se mi líbí a je mi sympatická myšlenka open-source (otevřeného zdrojového kódu) a freeware - což, jak všichni jistě víte, jsou volně šiřitelné programy. A tak jsem již otestoval několik druhů distribucí - ale většinou se nainstalovaly s chybou, nebo z nejasných důvodů běh systému vyžadoval 100% výkonu procesoru, a tak dále...

Mým Linuxovým vzorem je StanDA, který mě vždycky nakopne a já se do toho pustím znovu.
Nejvíce zytím mohu doporučit UBUNTU a KUBUNTU založené na Debianu.

Ale stejně se těším, že se jednou dočkám dne , kdy mi bude všechno fungovat i pod Linuxem...

Inspiraci beru z běžného života, když není běžný :-). Inspirace k některým písničkám je z Bible atd...

Psaní probíhá na nejrůznějších místech za nejroztodivnějších podmínek. Třeba jedu z animátorů a mám ve vlaku dlouhou chvíli, a tak beru blok a realizuji své myšlenky na papír - proti mě sedí starší paní a už mám roli Ježibaby...

A co se týká písniček duchovních, u těch se nejdřív snažím obrátit na Pána, jestli ví, že to bude k prospěchu - tak ať něco napíšu jinak ať to radši nedopadne.

Dobrý námět na nějakou hru na spolčo 8->
Ještě jsem nezjistil, kde mám hranice, ale zřejmě někde u 1.23 litru.

Nejdál jsem byl asi v Medjugorie a Chorvatsku.
Kam bych se chtěl podívat?
Až poznám krásy naší země a naučím se anglicky tak bych rád na Island nebo do USA, prostě se podívat jak se žije jinde.

Zřejmě více než 1.23 litru v kuse ale myslím, že to nehrozí - tedy jako aby se mi zprotivila.

Originálních receptů je spoustu. Například po vzoru dědečka si rád pochutnám na Krupičné Kaši řádně oslazené s chlebem - je to fakt dobrota.
No a do budoucna ještě jsem nezkoušel Kaši na slano - třeba s buřtem. To je výzva na nějakou sázku s Vojtou (tentokrát bych určitě vyhrál ?-))

Zkoušel.
Je to něco jiného a moc se mi to líbí. Občas, když to stihnu, tak před školou. Tedy tím myslím doma před vyučováním. Je to určitě dobrý start do nového dne. Líbí se mi na tom nejvíce jednota Církve - když si uvědomím že se stejné žalmy modlí kněží, řádové sestry a bratři i spousty laiků. Je super, že se tato modlitba mění podle liturgické doby a že je na každý den jiná myšlenka, žalm, prosba a člověk je alespoň trochu v obraze...

No, asi tak nějak aby byl smyslu plně prožitý.

Pomatuju si, jak mě tatínek dovedl poprvé do sakristie za p. Pavlíkem, jestli bych mohl ministrovat. Vůbec se mi nechtělo, pokaždé jsem v lavici říkal, že se naposledy podívám jak se to dělá a příště,že půjdu...

Zážitků je spoustu. Největší je asi ten ze začátků mého ministrování, kdy jsem byl v kostele jediný ministrant a nepamatoval jsem si vůbec co se kdy má dělat. Babičky mi z předních lavic posunky naznačovaly co bych měl v danou chvíli udělat, no a tak jsem pobíhal ze strany na stranu... Měl jsem strach, že už mě k oltáří víckrát nepustí, ale ono se na to rychle zapomělo :-).

Tato služba mě naplňuje skvělým pocitem, že mohu být blízko oltáře a ministranskou službou se podílet alespoň kousíček na liturgii, "chodu" a oběti mše sv.
Super je i to, že ministrant musí být neustále ve střehu, jestli není něco potřeba, a pak na vykonávání svého úkolu a tím se i více soustředí na mši sv. co se vní děje. Je to super a přál bych všem, aby si alespoň jednou mohli tuto službu Bohu, knězi i všem v kostele zkusit.

Hmm, to fakt nevim záleží jakou mám náladu a jak se zrovna daří...

Je hodně svatých, se kterými bych se chtěl setkat a popovídat si s nimi. Samozřejmě se sv. Petrem o začátcích církve a pronásledování, se sv. Jiřím o hrdinství prvních křesťanů, kteří pro Víru v Krista obětovali život. Dalším sympatickým světcem je sv. Dominik Savio, se kterým bychom si taky měli určitě co říci.

Každý světec je pro nás určitě velkým vzrorem a motivací.

Má to řadu výhod i nevýhod, ale když si na to člověk zvykne, tak je to celkem fayn.

Ano, na střední jsme si dokonce s některými spolužáky o víře a nebo některých tématech, které se jí týkají, povídali. Někdy to není jednoduché, zvláště tehdy, když nevím co třeba říci a nebo jaká je správná odpověď.

Každopádně si myslím, že k takovýmto situacím skvěle hovoří citát z Bible:

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.
(Matouš 10:32–33)

Máš nějakou otázku, kterou bys chtěl, abych Ti zodpověděl? :-)

No, jasno v tom zatím nemám, hlavně aby to byla ta cesta, kterou mi vybral Pán.

Nejlepší je od maminky (tedy asi z Penny Marketu :-))

A z vlastní zkušenosti bych poradil všem kuchařkám, aby nikdy nekupovali instantní kaši. Že se nedá jíst není problém, ale že se ten hrnec potom nedá umýt to už je horší. (platí pro případ, že ji připálíte jako já :-))