Na otázku: „Co pro mě znamenají Příchovice?“ lze odpovědět jedním slovem – domov. Nechci to nikomu vnucovat, ale já jsem tam našel to, nebo lépe řečeno Toho, koho jsme hledal, když mi bylo okolo 14–15 let. To znamená dobrou partu podobně smýšlejících lidí, přátelství, které trvá dodnes. Ale hlavně Krista ve společenství. Poznal jsem, že být věřící nemusí znamenat být smutný, vážný nebo umodlený k smrti. :) Každý má svoji cestu a je to tak správně, já ji našel v Příchovicích.

Já jsem se také jezdil domu vyspat:) to je stejné asi u všech týmáků, co berou službu vážně. Nejvíce jsem si odpočinul u knížky, na to v Příchovicích nebyl čas. Jsem fanda válečné literatury, speciálně 2. světové války, a tak jsem četl a četl.

A jako táta od rodiny? Když zbude čas a všichni spí, tak zase vytáhnu knížky a teď už to střídám s životopisy světců. Můj velký oblíbenec je Don Bosco. Nejsem sportovní typ, lépe řečeno už nejsem, po nehodě kdy mi sešroubovali a zdrátovali nohu, už mě nějaké lítání moc nebaví. :)

Jó to se musíš zeptat někdy jinde.:) Ale s Vlastičkou bychom rádi měli asi 4-5 dětí, ale jak Pán Bůh dá.

Teď jsem musel chvilku přemýšlet, ale nejhorší asi byl podraz od jednoho kamaráda, od kterého jsem to nečekal a on se tvářil jako přítel. Ale už je to za mnou, ale poznamenalo mě to tak, že už nenosím srdce na dlani jako dříve. Beru to jako dobrou zkušenost.

Zase musím přemýšlet, ne že bych jindy nepřemýšlel.:) Ale určitě to byla naše svatba, narození Aničky a potom oslava narození synka Ondřeje (cca 42 lidí a já jsem pochopil radost starozákonních otců z narození syna). Porod Ondráše jsem bohužel nestihl o 6 minut. Tak asi tyto tři věci. Každá má jinou sílu, ale nemohu určit největší.

Týmák by se měl řídit svým svědomím a pokud ho nemá a nebo je nějaké poškozené, tak by se mělo léčit. Asi to bude znít hodně tvrdě, ale služba v týmu není pro slabochy, nemocné lidi nebo toho, kdo má problém s autoritou. Ale to je na dlouho. Také by se měl řídit svým nadřízeným a snažit se ho pochopit. Když je kněz na centru již několik let, bývá někdy již unavený z toho, že každý rok musí zaučovat nové a nové lidi. A takoví ti „revolucionáři“ – já to tu změním – to už jsem také zažil a nikdy to nemělo dlouhého trvání.

Důležité bylo a stále je získat si jejich důvěru. Nedělám to pro sebe, ale pro Krista. On mi dává sílu – On je má naděje.

To už si nepamatuju, ale vím, že jsem byl s partou uličníků (kemperů) na puťáku a že jsme si to docela užili.

Poznámka autora dotazu: Přezdívka vznikla řadou Michal – Míša – Myšík – Krysík. :-)

To byste se na to museli zeptat jeho. Ale vím, že Mirek nezůstal zatrpklý jako jiní kněží. Asi je nemiloval, to je jasné, ale také se jich nebál.

Myslím si, že on nedělal na Příchovicích politiku proti totalitě – to by ani nešlo. On se snažil budovat místo, kde by lidé poznali Boha ve společenství a kde by se cítili přijatí. Bez rozdílu názorů, věku atd. Samozřejmě, že některé věci se daly dělat jinak, kdo nic nedělá – nic nezkazí. A to, že letos si připomínáme 30 let života, tak to nebude jenom ze síly lidí.

Moc rád vzpomínám na dobu v Příchovicích. Velice akční byly noční přejezdy mezi centry pro mládež. P. Mirek nám jednou řekl, že v 8.00 budeme v Rajnochovicích na setkání animátorů (cca 305 km), dal nám 25 let starého warťase a že mužeme jít spát hned po programu a na tým již nemusíme chodit.

To znamená jít spát ve 22.00 a ve 3.00 odjezd. Ani vám nebudu psát, že jsme se střídali za jízdy atd:) Výměna řidičů proběhla bez uvedení vozidla do klidu. A mnoho dalších akcích, např.: hledání ztracených lidí v noci v zimě na horách, vytahování Pražáků ze škarp, atd.

Na tuto věc mám stejný názor jako moje žena. My jsme to brali velice vážně a nelitujeme toho. Na druhou stranu již jsem více tolerantní k těm, co to nemohou zvládnout. Je to těžké – to uznáváme. Nicméně je to možné, ale také je potřeba si uvědomit, že Bůh dal „nesesmilníš“ až na 6. místo. Bohudíky:)

To znamená (nebo já si myslím), že je potřeba makat i na těch přikázáních, co jsou před šestkou. Vztah k Bohu a bližnímu. Jestli budu suprově zvládat 6., ale jinak budu na zabití – tak je něco špatně. Jasný?

A pořádný sex (co to vlastně je? – plné odevzdání druhému, zapomenutí na sebe) se člověk učí delší dobu. Vlastní pětiletá zkušenost.

Příklad: Dejte 18letému klukovi 25ti tunku (kamión s návěsem) a řekněte mu, aby zacouval do úzké ulice mezi bavoráky (BMW) a uvidíte, jakou škodu nadělá.:)

POUZE NÁVOD:

1. Chodit pravidelně ke zpovědi (já jsem se snažil chodit každé 3–4 týdny)

2. Snažit se chodit včas spát, zbytečně neponocovat!!! Život v týmu není "stovka", ale běh na dlouhou trať.

3. Vědět proč a pro KOHO to vlastně dělám. PRO KRISTA v mládeži.

4. Nezískat spasitelský syndrom (jedině já to dělám dobře a ostatní to jenom fušují, beze mne to nepůjde!!). Ale půjde a možná ještě lépe.:)

5. Pokud mám problém s představeným, tak ho řeším s ním a ne se zbytkem světa.

Toto je pouze nástřel.

S Vlastičkou jsem se seznámil v Příchovicích, a vlastně se s ní seznamuji každý den. Stále ji neznám a tak je to neustále nové a hezké.

Byli jsme tam spolu 18 měsíců v týmu. Láska na první pohled to asi nebyla, ale líbila se mi.

Ctím 5. přikázání a hluboce se skláním před ženami na mateřské dovolené. Měl jsem možnost být se svými dětmi nějakou dobu sám. Je to zápřah jako sviňa?!

Jinak se snažím je chválit a trávit s nimi co nejvíce času. Každý den jim říkám, že je mám rád a dávám jim křížek na čelo, protože rodič má stejně silné požehnání jako kněz, když žehná svým dětem! Aninka má nejraději hru na hádanky. Např. Které zvíře má chobot? Proč tatínek chodí do práce? Které zvíře má ostré zuby? Atd. Je legrace, co z ní někdy vypadne.

U knížky nebo v lese při pálení klestí (rodiče ženy mají 3 ha lesa).

Vděčnost z Hosany.

Proč ne? Ale zatím jsme o tom neuvažovali.

Učil jsem se na harmoniku asi 10 let. Na piano, kytaru, varhany, flétnu a basu jsem se učil sám.

Žádné konkrétní nemám, ale snažím se žít přítomný okamžik a nepitvat se v minulosti.

Don Bosco a Jan Pavel II.
Chtěl bych být jako oni, jet naplno, ale správným směrem. A to mi občas nejde.

Snažím se nežrat, není to sice to nejduchovnější, ale pro mě je to to nejtěžší. :)

Já věřím stále na Jéžiška, ty né? :)

Viditelné poškození z komunismu asi nemám, bylo mi 11 let, ale nějaké vzpomínky to ano. Tajné setkávání ministrantů na hvězdárně, salesiánské chaloupky, Příchovice atd. Jak přiblížit tuto dobu?
1. Nemysli.
2. Když už myslíš, tak nemluv.
3. Když už mluvíš, tak nepiš.
4. Když už píšeš, tak neposílej.
5. Když už posíláš, tak se nediv!

To fakt nevím, ale zkuste třeba Benedikta XVI. :)

Na poutě jsme chodili dost často do Bozkova v Jizerkách asi 18 km a bylo to fajn. Růženec a slovo života na den byly cestou. Na konci vždy mše svatá. Rád na to vzpomínám.

Životopis Dona Bosca.

Na to pár fíglů a ty ti ukážu, až k nám přijedeš.

Lhostejnost lidí jeden ke druhému. „Mít víc je víc než být.“ No to se mi povedl češtinářský kousek.

„Těm kdo milují Boha, vše napomáhá k dobrému.“ (Řím. 8, 28)

Docela musím přemýšlet a to hold bolí.

Asi naslouchat druhým, ale nevím zda by to potvrdila moje rodina.

To musí změnit úplně každého. Už nejsem tak náročný, lépe řečeno, mám více pochopení pro chyby druhých. Býval jsem hrozně tvrdý a nekompromisní a teď vidím, že to nebylo dobře.

Každý den je jiný, protože nevím kam půjdu, co budu řešit, koho budu hledat (např. pro policii nebo soud), s kým budu řešit domácí trable nebo ty školní. Je to velice zajímavá práce. A nebo kdy už komu přeměním trest obecně prospěšných prací na pobyt v kriminálu. :)
Jinak stávám okolo 6.15 a teď se snažím chodit do práce pěšky.

Asi 38 hodin.

Vlastička u Aninky a Ondráš zuby ještě nemá.

6 ks.