Hluboké koření vás vítá na svých stránkách.
Žalm 119
V nepomucenském semináři je krásným zvykem začít se 150 dní před jáhenským svěcením modlit žalmy, každý den jeden. Úterý 14. června je pro nás tři z hradecké diecéze dnem D. Nikoliv dnem našeho plánovaného svěcení, ale dnem, ve kterém přijde na řadu Žalm 119. Nejdelší žalm celé Bible…
Vlastně to je mnohdy to jediné, co o něm víme. Ruku na srdce – kdo zná, jaké je jeho téma?... Jedná se v něm o jedno velké rozjímání o Božím zákoně. Výrazy jako svědectví, předpis, vůle, přikázání, slib, slovo, zákon, nařízení, ustanovení či cesta neustále zaznívají, verš za veršem se opakují. Kdo ví, proč snad jedině ve verši 122 podobné slovo chybí. V celém textu se střídá díky, chvála, prosba, nářek, atd., ale stále stejná důvěra v Boží zákon.
Kdo se podívá na původní hebrejský text a vidí více než jen smítka „rozsypaného čaje“, všimne si, že každých osm veršů začíná stejným písmenkem. Jedná se tedy o abecední žalm. Každému z 22 písmen odpovídá osm veršů – dohromady jich má celý žalm 176. Pro zajímavost – nenašel jsem překlad, který by se o něco podobného pokusil. Začínat každý verš určeným písmenem je hodně tvrdý oříšek.
A jak si s tak dlouhým žalmem poradit a převést ho z pouhého textu do modlitby vyvěrající ze srdce? Při rozdělení všech žalmů do jednoho týdne breviáře mu po Tridentském koncilu papež Pius V (1566-1572) vyhradil menší hodinky, tedy dnešním slovníkem řečeno modlitbu uprostřed dne (primu, tercii, sextu a nonu). Celý žalm se modlili během každého dne.
O pár století později se Pius X. (1903-1914) držel pro Žalm 119 stejného rozdělení – avšak určil mu už jen neděli a sváteční dny.
Když jsme v postní době navštívili trapistky ve Vitorchianu, všimli jsme si, že i ony se drží modlitby všech žalmů během jediného týdne, ale našemu 119. žalmu mají dedikovanou tercii každého dne a 22 slok dělí šestkrát po třech a v neděli po čtyřech.
V našem druhovatikánském breviáři jsou již žalmy rozděleny do čtyř týdnů. Čtyři týdny, každý sedm dní – tedy celkem 28 dní. Když bude každý den v modlitbě uprostřed dne jedna sloka, zbývá vyřadit šest dní. Tak možná uvažoval Pavel VI. (1963–1978). Zkusil tedy dát pryč neděle (jaký rozdíl proti Piu X.). Pak přebývaly ještě dva – odebral ještě první pondělí. A dále? Třetí pátek! A proč? Abychom do něj mohli zařadit na tři části rozdělený „páteční“ Žalm 22 Bože můj, proč jsi mě opustil.
Kéž nás vždycky, tedy skoro každý den, povzbuzuje rozjímání o Božím zákoně i s tímto žalmem. Také vám chceme poděkovat, že nás kandidáty svěcení svěřujete v modlitbě Pánu. A pokud můžete, zveme vás v sobotu 16. července do katedrály v Hradci Králové…
Vlastně to je mnohdy to jediné, co o něm víme. Ruku na srdce – kdo zná, jaké je jeho téma?... Jedná se v něm o jedno velké rozjímání o Božím zákoně. Výrazy jako svědectví, předpis, vůle, přikázání, slib, slovo, zákon, nařízení, ustanovení či cesta neustále zaznívají, verš za veršem se opakují. Kdo ví, proč snad jedině ve verši 122 podobné slovo chybí. V celém textu se střídá díky, chvála, prosba, nářek, atd., ale stále stejná důvěra v Boží zákon.
Kdo se podívá na původní hebrejský text a vidí více než jen smítka „rozsypaného čaje“, všimne si, že každých osm veršů začíná stejným písmenkem. Jedná se tedy o abecední žalm. Každému z 22 písmen odpovídá osm veršů – dohromady jich má celý žalm 176. Pro zajímavost – nenašel jsem překlad, který by se o něco podobného pokusil. Začínat každý verš určeným písmenem je hodně tvrdý oříšek.
A jak si s tak dlouhým žalmem poradit a převést ho z pouhého textu do modlitby vyvěrající ze srdce? Při rozdělení všech žalmů do jednoho týdne breviáře mu po Tridentském koncilu papež Pius V (1566-1572) vyhradil menší hodinky, tedy dnešním slovníkem řečeno modlitbu uprostřed dne (primu, tercii, sextu a nonu). Celý žalm se modlili během každého dne.
O pár století později se Pius X. (1903-1914) držel pro Žalm 119 stejného rozdělení – avšak určil mu už jen neděli a sváteční dny.
Když jsme v postní době navštívili trapistky ve Vitorchianu, všimli jsme si, že i ony se drží modlitby všech žalmů během jediného týdne, ale našemu 119. žalmu mají dedikovanou tercii každého dne a 22 slok dělí šestkrát po třech a v neděli po čtyřech.
V našem druhovatikánském breviáři jsou již žalmy rozděleny do čtyř týdnů. Čtyři týdny, každý sedm dní – tedy celkem 28 dní. Když bude každý den v modlitbě uprostřed dne jedna sloka, zbývá vyřadit šest dní. Tak možná uvažoval Pavel VI. (1963–1978). Zkusil tedy dát pryč neděle (jaký rozdíl proti Piu X.). Pak přebývaly ještě dva – odebral ještě první pondělí. A dále? Třetí pátek! A proč? Abychom do něj mohli zařadit na tři části rozdělený „páteční“ Žalm 22 Bože můj, proč jsi mě opustil.
Kéž nás vždycky, tedy skoro každý den, povzbuzuje rozjímání o Božím zákoně i s tímto žalmem. Také vám chceme poděkovat, že nás kandidáty svěcení svěřujete v modlitbě Pánu. A pokud můžete, zveme vás v sobotu 16. července do katedrály v Hradci Králové…
Zatím chybí jakýkoliv komentář. Chcete-li jeden přidat, nejprve se přihlašte.
