V pátek odpoledne jsme se vydali do Hradce Králové. Přijeli jsme autem a vlakem. Ještě přede mší svatou jsme stihli pomoci rozmístit aparaturu s kabely Ondrovi Hornigovi (kterému moc děkujeme). Poté jsme se rychlou chůzí vypravili na mši svatou, která byla pouze pro přípravný tým, jehož jsme byli členy. Po skončení mše svaté jsme se znova vypravili do katedrály. Zde jsme začali pilně cvičit, což nebylo zrovna lehké. Napětí stoupalo a každý z nás dobře věděl, že již za několik hodin sem, na diecézko, začnou přijíždět davy a davy lidí a všichni ti lidé nás budou poslouchat. Uklidňovalo nás jedině to, že hrajeme pro Pána a ten nás v tom nenechá.V průběhu našeho zkoušení nás zvukař Ondra zvučil, a tak jsme postupně každý byli slyšet v celé katedrále. Musím říci za sebe, že být slyšet na celou katedrálu není zrovna pocit, který by mi byl blízký (a příjemný :)). Zkoušení jsme zakončili chvíli po 22. hodině a šli jsme na BiGy (Biskupské Gymnázium), kde jsme měli zajištěný nocleh. Cestou jsme se ještě domluvili, kdy budeme vstávat. Měli jsme výhodu, protože celý přípravný tým, který pomáhal na diecézku, vstával v 5:30, jen Hluboké koření vstávalo v 7:00 :).

A to jsme ještě my kluci spali sami v učebně.
V sobotu ráno jsme zamířili do Filharmonie, kde byl hlavní program. Hrála zde naše „konkurenční“ kapela Veka (Vesmírná Kapela)-hráli velmi dobře... Na programu bylo Slovo na den, katecheze, slovo otce biskupa Jana Vokála, diskuze u kulatého stolu. U diskuze/svědectví u kulatého stolu bych se zastavil. Zde jsme kromě jiných zajímavých hostů mohli vidět našeho P. Jiřího Heblta! Moc hezky vyprávěl o svém povolání. Myslím, že to bylo pro nás velké povzbuzení. A byli jsme rádi, že je náš. Když se to tak vezme, tak letos všichni mladí slyšeli skoro všechny Chrudimáky. :) Po skončení programu ve Filharmonii si účastníci vybírali z tématických skupinek, každá skupinka byla na jiném místě a vždy tam někdo přednášel na nějaké téma. Tuto možnost jsme jako Hluboké koření již využít nemohli, protože jsme se odebrali na závěrečnou generální zkoušku do katedrály Svatého Ducha. Zde jsme mohli hodinu zkoušet a pak už jen jít na adoraci, kde jsme to vše odevzdali Pánu, aby s tou naší námahou, několika desítkami hodin zkoušení, strachem a obavami, něco udělal. Osobně jsem se mu to celé snažil odevzdat úplně.


Pak již nastala naše obávaně-očekávaná chvíle, kdy jsme se naposledy ladili, dobíhali na záchod (=D) a sledovali (někteří raději ne) plnění katedrály. Ještě jsme stihli všichni společně udělat kříž a to bylo vše. Tři … dva … jedna … TEĎ! A už jsme hráli! Ač se to nezdálo, celá mše svatá proběhla celkem rychle, protože jsme se většinou potili jako sloní chobot (alespoň já). Ještě nikdy jsem neměl tak zpocený krk kytary jako právě teď.


Po skončení mše svaté jsme si všichni oddechli! Byl to teda pěkný výkon. Zatímco při začátku diecézka ve Filharmonii nám všichni naši kamarádi a známí říkali, jak se na nás těší, teď nám všichni říkali, jak to bylo úžasné!! Dostalo se nám pochvaly ze všech stran, za což jsme určitě rádi.