Mt 17,1–9:

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami.
A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Lebka. (Mk 15,22)

A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo.
Neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Iz 53,2n)

A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. (Mk 15,27)

Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
„Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ (Mk 15,29n)

Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak.
Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. (Mk 15,33)

A hle - z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“
O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ (Mk 15,34)

Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
Země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely. (Mt 27,51n)

Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“
A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ (Mk 15,39)