Prožíváme vánoční svátky. Jak se na ně Hluboké koření připravuje a jak je prožívá?

Hluboké koření se na ně připravovalo hlavně zkoušením na vánoční zpívání u jesliček. To znamenalo řadu zkoušek. Zároveň jim předcházel svátek svatého Mikuláše s mikulášskou besídkou. O Vánocích jsme také zašli do nemocnice na dětské oddělení a na Léčebnu dlouhodobě nemocných, kde jsme zpívali starým a nemocným lidem.



Na Štědrý den jste s Klárkou dirigovali. Bylo vám teplo? Jaké jsou pocity, když stojíte před takovým shromážděním zpěváků?

Dirigování, zároveň i hraní na bicí, mě určitě zahřálo. O teplo pro mě nebyla nouze. Sám jsem z dirigování a hraní měl radost. Když jsem stál u dirigentského pultíku, skoro jsem ani nevnímal lidi za sebou, protože jsem je neviděl, ale věděl jsem o nich. Měl jsem zároveň trému i pocit, že to dobře dopadne.



Jak dlouho dopředu se vybírají písničky nebo se připravují nové aranže?

Úplně první přípravy začínají spíše ve druhé polovině listopadu. Tzn. vytvořit seznam písniček, oslovit všechny zpěváky, nástroje, udělat termíny zkoušek. Potom přichází samotné aranžování a vymýšlení předeher, meziher a doher do písniček, které ještě nejsou zažité.



Na konci roku se také bilancuje. Jaký byl tento rok pro Koření? Z čeho máš radost, co se Ti líbilo nejvíc?

Za dva největší úspěchy Hlubokého koření v tomto roce považuji jednak vánoční zpívání u jesliček a jednak také koncert Hlubokého koření, který proběhl v říjnu a myslím, že se také povedl.



Také je to rok, co se nástrojové obsazení rozšířilo o „devítičlenný“ buben. Naplnil Tvé očekáváni? Jaké to je najednou přijít k bubnům?

S bicí soupravou jsem se seznámil u bratrance, který ji měl a na kterou jsem také zkoušel hrát. Protože jsem dříve hrával na bongo, bylo mi to blízké. Další kontakt byl v hudebce, kdy jsem na všech zkouškách slyšel, jak bubeník hraje, a viděl široké využití bicích. Minulé dva roky jsme si bicí půjčovali od Jeníka Lavického, to byl další podnět. Vloni jsem od Ježíška dostal elekronickou bicí soupravu. To mě potěšilo, protože elektronické bicí mají dobré využití i v paneláku, protože si můžu dát zvuk do bedýnek nebo do sluchátek a můžu upravovat jednak hlasitosti a všechny efekty každého zvuku. Když jsem je potom vytáhl s Kořením, určitě to byl pro nás nezvyk a trvalo, než jsme si na ně zvykli. Postupně se náš vztah k bicím mění k lepšímu, už si na ně začínáme zvykat a i já se na ně snažím hrát, když to jde, a zdokonalovat se, jak to jde.



Díky aparatuře už se může hrát také při nedělních mších, což je také novinka...

Aparatura je náš velký pomocník, protože třeba při nedělních mších by celý kostel určitě neutáhly dvě kytary jen tak na sucho. Aparatura je opravdu velkou výhodou. Dá se využít i na nahrávání nebo jsme ji použili při karnevalu...



Jaké máš sny do dalšího roku?

Bylo by fajn, kdybychom se v dalším roce scházeli jako společenství. Tento půlrok po prázdninách k tomu nebylo moc příležitostí, protože byly taneční a různé další akce. Věřím, že se začneme více scházet a že to povede jednak k růstu společenství i ke zdokonalení třeba hry a zpěvu Hlubokého koření.



Díky za rozhovor a přejeme další pěkný kořenící rok.