Svatému otci leží na srdci osud celého světa a vzhledem k rozkolísané situaci na Blízkém východě vyhlásil sobotu 7. září 2013 dnem postu a modliteb za mír, zvláště pro Sýrii. K jeho iniciativě se přidaly statisíce lidí po celém světě – od Chrudimi až po Řím.

V pět hodin odpoledne jsme z českého semináře Nepomucenum po svých vyšli směrem do Vatikánu. Po letmé kontrole našich batohů jsme obdrželi brožurky s texty a našli si místo celkem blízko k bazilice. Trošku jsem byl překvapen, když se volné židličky kolem nás během celého večera nezaplnily. Jak málo lidí přišlo, říkal jsem si. A to až do samotného závěru, kdy jsem se poprvé ohlédl nazpět a jako druhé překvapení zjistil, jak moc jsem se mýlil. Celé náměstí vymezené kolonádou bylo plné. Podle odhadu přišlo přímo na Svatopetrské náměstí 100 tisíc lidí!



V devatenáct hodin vystoupil k oltáři Svatý otec František. Za celý večer se na jeho strnulé tváři dala číst velká starost. Ze středu náměstí přinesla švýcarská garda ikonu Královny míru Salus populi Romani, ke které do chrámu Santa Maria Maggiore zamířil Svatý otec den po svém zvolení papežem a před níž se lidé zvlášť modlí v nejtěžších chvílích.

Po vzývání Ducha svatého jsme se začali modlit svatý růženec. Ke každému desátku jsme po sloce písně naslouchali hlasům evangelia a myšlenkám svaté Terezie od Dítěte Ježíše, po nichž byl prostor k tiché meditaci.

Po společném růženci se ujal slova Svatý otec. Nejprve obrátil pozornost k biblickému vyprávění o stvoření světa: „»Bůh viděl, že je to dobré.« (Gn 1,12.18.21.25) (...) Copak svět, který chceme, není světem harmonie a pokoje? (...) Avšak, ptejme se nyní: je toto svět, ve kterém žijeme? (...) Pokud člověk myslí jenom na sebe, (...) pak narušuje všechny vztahy. (...) Přesně to nám dává pochopit úryvek z knihy Geneze popisující hřích lidské bytosti. (...)



Právě do tohoto chaosu zní otázka, kterou klade Bůh lidskému svědomí: »Kde je tvůj bratr Ábel?« A Kain odpoví: »Nevím. Copak jsem já strážcem svého bratra?« (Gn 4,9) Také nám je určena tato otázka. (...) Ano, ty jsi strážcem svého bratra! (...) Když se zničí harmonie, nastupuje metamorfóza: bratr, kterého je třeba opatrovat a milovat, stává se protivníkem, kterého je třeba přemoci a porazit. (...)

A v tomto bodě se ptám: Je možné se vydat jinou cestou? (...) Ano, je to možné pro všechny!“ Po papežových slovech se ozval velký potlesk. „Jak bych si přál, aby všichni muži a ženy dobré vůle na chvíli pohlédli na Kříž! Tam je možné číst odpověď Boha; tam se na násilí neodpovědělo násilím, na smrt se neodpovědělo jazykem smrti.“

Po slovech nejvyššího pontifika jsme se po zbytek večera klaněli Pánu Ježíši v Nejsvětější svátosti. V pěti blocích prodchnutých tichými modlitbami se střídalo čtení Písma svatého, modlitby papežů od Pavla VI. po Benedikta XVI., prosby za mír a zpěv písní.

Kolem desáté hodiny se hlas církve pozvedl k breviářové modlitbě čtení, která vyvrcholila radostnou zvěstí o příchodu Pána Ježíše mezi apoštoly po zmrtvýchvstání a Tomášovým vyznáním: „Pán můj a Bůh můj.“ (srov. Jan 20,19–29) Na samý závěr Svatý otec požehnal Nejsvětější svátostí celému světu a jistě zvlášť pro „milovaný syrský národ“. V posledních dvou minutách papež prosil, abychom v modlitbě za mír pokračovali i nadále, popřál nám dobrou noc a pěknou neděli.




Lidé se rozešli do svých domovů a během šestikilometrové cesty zpět do semináře jsme mohli přemýšlet nad tím, jakou sílu má poselství míru, když se spojí s obětí.

Kéž Pán dá, aby vlády národů poznaly cenu pokoje a viděly v druhých své bratry.