Křesťané se od ostatních neliší ani původem ani jazykem ani způsobem oblékání.

Nebydlí ve vlastních městech a nemluví nezvyklým jazykem; na životě, který vedou, není nic podivného. Jejich učení není plodem úvah a výmyslů pozoruhodných osob, a ani ze sebe nečiní, tak jako někteří jiní, zakladatele nějaké lidské teorie. Žijí v řeckých a barbarských městech, jak je komu souzeno, přizpůsobují se místním zvyklostem, pokud se týká oblečení, jídla a každodenního života vůbec, a přitom, jak všichni říkají, jejich způsob života je podivuhodný a neobyčejný. Žijí ve své vlasti, ale jako cizinci, účastní se všeho jako občané a všechno snášejí jako cizinci, každá země je jejich vlastí a každá vlast je cizinou.

Uzavírají sňatky jako všichni, plodí děti, ale neodkládají novorozence. Mají společný stůl, ale ne lože. Jsou tělesní, ale nežijí podle těla. Bydlí na zemi, ale jsou obyvateli nebe. Jsou poslušní stanovených zákonů, ale svým životem zákony překonávají.

Milují všechny a jsou všemi pronásledováni.

Ví se o nich málo, a přece jsou odsuzováni; jsou zabíjení, a přesto jsou probouzeni k životu. Jsou chudí a mnohé obohacují; mají ve všem nedostatek a všeho jim přebývá. Je jimi pohrdáno, ale oni v pohrdání nalézají slávu; jsou proklínáni a zároveň se objevují svědectví o jejich spravedlnosti. Jsou hanobeni a žehnají; jsou tupeni a vzdávají jiným čest. Ačkoli konají dobro, jsou trestáni jako zločinci; přestože jsou trestáni, radují se, jako by přijímali život. Židé proti nim bojují jako proti cizincům, Řekové je pronásledují, ale kdo je nenávidí, nedokáže vysvětlit důvod své nenávisti vůči nim. Zkrátka křesťané mají ve světě tutéž úlohu a postavení, jako duše v těle.



Anonym, Diognetovi 5,117; 6,1