»Hřích je hanebný, jen když se ho dopouštíme, ale když se promění ve zpověď a pokání, je důstojný a prospěšný. (...) Jsme-li opravdu pokorní, Filotheo, bude se nám náš hřích nesmírně ošklivit, protože jest jím urážen Bůh, ale vyznání našeho hříchu nám bude sladké a příjmené, protože Bohu se jím vzdává pocta.« (str. 53)



»Mladý Tobiáš pravil, když mu bylo poručeno jíti do Rages: „Neznám vůbec cestu.“ – „Jdi tedy,“ odpověděl otec, „a najdi někoho, kdo by tě vedl.“ (Tob 5, 2 a 4) Také já ti pravím, Filotheo: chceš se s dobrou rozvahou dáti na cestu ke zbožnosti? Vyhledej nějakého dobrého člověka, který by tě vedl a provázel; to je rada nad radu. „Ať hledáš, jak chceš,“ praví zbožný Avila, „nikdy nenalezneš Boží vůli tak jistě jako na cestě této pokorné poslušnosti, tak doporučované a pěstované všemi zbožnými muži minulosti.“« (str. 24)



»Je třeba si vždycky počínat takto, Filotheo, a soudit o bližním co možná nejpříznivěji; může-li mít nějaký čin sto tváří, je třeba se dívat na tu, která je nejkrásnější.« (str. 198)



Citováno z:
Saleský, František (svatý) – Úvod do zbožného života. Dominikánská edice Krystal, Olomouc, 1947.