Hluboké koření vás vítá na svých stránkách.
„Slabá“ Boží věc je silnější než lidé (srov. 1 Kor 1, 25)
Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na první list Korinťanům (Hom. 4,3.4: PG 61, 34-36)
(srov. 1 Kor 1, 25)
Prostřednictvím lidí neučených si kříž získal celý svět. Řeč kříže přitom není snadná, vždyť mluví o Bohu, o pravém náboženství, o životě podle evangelia a o nadcházejícím soudu. Kříž přivedl všechny, prosté a nevzdělané, k pravé moudrosti. Vidíš, jak je „pošetilá“ Boží věc moudřejší a „slabá“ silnější než lidé?
Jak to, že silnější? Pronikla přece do celého světa a všechny si podmanila, a přestože se kdekdo snažil jméno Ukřižovaného vyhladit, stal se pravý opak: toto jméno se stalo slavným a jeho sláva se dále roznesla, zatímco jeho odpůrci vzali za své, zřítili se do zkázy: ač živí, nezmohli nic proti Mrtvému. A tak když o mně Řek říká, že jsem mrtvý, ukazuje se jako nadmíru pošetilý, a ačkoli mě považuje za pošetilce, jsem ve skutečnosti moudřejší než jeho mudrc; a když mě nazve slabým, ukáže se, že on sám je slabší. Neboť co dokázali s Boží milostí vykonat opovrhovaní celníci a rybáři, nedovedli si mudrcové, vládcové a vlastně celý svět se vším svým snažením ani představit.
To měl na mysli Pavel, když říkal: „Slabá“ Boží věc je silnější než lidé. A z toho také vyplývá, že kázání evangelia je dílo Boží. Vždyť copak vůbec mohlo napadnout těch dvanáct mužů, navíc zcela neučených, žijících při jezerech a řekách nebo v pustinách, že se dají do tak velikého díla? A že se oni, kteří se snad nikdy předtím nedostali do velkého města a před veřejnost, postaví proti celému světu? O tom, že byli bázliví a malodušní, svědčí přece ten, kdo o nich podal písemnou zprávu. Vůbec to nezapírá a nesnaží se zastřít jejich nedostatky, a to je snad největší důkaz jeho pravdivosti. Co vlastně o nich říká? Že když Krista zatkli, oni bez ohledu na to, že učinil nesčetně zázraků, většinou utekli, a ten, který stál v jejich čele, Krista dokonce zapřel.
Jak to tedy, že ti, kteří za Kristova života neodolali ani náporu Židů, se poté, co zemřel a byl pohřben, postavili proti velikosti celého světa, jestliže podle vás údajně nevstal z mrtvých, a tudíž s nimi ani nemluvil, ani jim nedodal odvahy? Cožpak by si sami neřekli: Co teď? Sám si za živa nepomohl, a nám by měl po smrti podat pomocnou ruku? Sám si za živa nepodrobil ani jediný národ, a my bychom měli hlásáním jeho jména získat celý svět? Nejen se o to pokusit, ale dokonce na to i pomyslet by přece bylo nesmyslné!
Takže je zřejmé, že kdyby neviděli Ježíše zmrtvýchvstalého a kdyby se jim nedostalo přesvědčivého důkazu jeho moci, nebyli by se rozhodli pro tak veliké dílo.
(srov. 1 Kor 1, 25)
Prostřednictvím lidí neučených si kříž získal celý svět. Řeč kříže přitom není snadná, vždyť mluví o Bohu, o pravém náboženství, o životě podle evangelia a o nadcházejícím soudu. Kříž přivedl všechny, prosté a nevzdělané, k pravé moudrosti. Vidíš, jak je „pošetilá“ Boží věc moudřejší a „slabá“ silnější než lidé?
Jak to, že silnější? Pronikla přece do celého světa a všechny si podmanila, a přestože se kdekdo snažil jméno Ukřižovaného vyhladit, stal se pravý opak: toto jméno se stalo slavným a jeho sláva se dále roznesla, zatímco jeho odpůrci vzali za své, zřítili se do zkázy: ač živí, nezmohli nic proti Mrtvému. A tak když o mně Řek říká, že jsem mrtvý, ukazuje se jako nadmíru pošetilý, a ačkoli mě považuje za pošetilce, jsem ve skutečnosti moudřejší než jeho mudrc; a když mě nazve slabým, ukáže se, že on sám je slabší. Neboť co dokázali s Boží milostí vykonat opovrhovaní celníci a rybáři, nedovedli si mudrcové, vládcové a vlastně celý svět se vším svým snažením ani představit.
To měl na mysli Pavel, když říkal: „Slabá“ Boží věc je silnější než lidé. A z toho také vyplývá, že kázání evangelia je dílo Boží. Vždyť copak vůbec mohlo napadnout těch dvanáct mužů, navíc zcela neučených, žijících při jezerech a řekách nebo v pustinách, že se dají do tak velikého díla? A že se oni, kteří se snad nikdy předtím nedostali do velkého města a před veřejnost, postaví proti celému světu? O tom, že byli bázliví a malodušní, svědčí přece ten, kdo o nich podal písemnou zprávu. Vůbec to nezapírá a nesnaží se zastřít jejich nedostatky, a to je snad největší důkaz jeho pravdivosti. Co vlastně o nich říká? Že když Krista zatkli, oni bez ohledu na to, že učinil nesčetně zázraků, většinou utekli, a ten, který stál v jejich čele, Krista dokonce zapřel.
Jak to tedy, že ti, kteří za Kristova života neodolali ani náporu Židů, se poté, co zemřel a byl pohřben, postavili proti velikosti celého světa, jestliže podle vás údajně nevstal z mrtvých, a tudíž s nimi ani nemluvil, ani jim nedodal odvahy? Cožpak by si sami neřekli: Co teď? Sám si za živa nepomohl, a nám by měl po smrti podat pomocnou ruku? Sám si za živa nepodrobil ani jediný národ, a my bychom měli hlásáním jeho jména získat celý svět? Nejen se o to pokusit, ale dokonce na to i pomyslet by přece bylo nesmyslné!
Takže je zřejmé, že kdyby neviděli Ježíše zmrtvýchvstalého a kdyby se jim nedostalo přesvědčivého důkazu jeho moci, nebyli by se rozhodli pro tak veliké dílo.
Odkazy
Denní modlitba církve (breviář) on-line.
Komentáře
K tomu mi přicházejí na mysl velkopáteční přímluvy:
6. Za židy
Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a kéž věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzavřel.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať se na tvém vyvoleném národě tvé zaslíbení naplní. Skrze Krista, našeho Pána.
O.: Amen.
V dalších přímluvách se dále modlíme za ty, kteří nevěří v Krista, nebo ani nevěří v Boha: „Kéž žijí poctivě podle svého poznání, aby k Bohu nakonec došli.“ A pro nás, kteří jsme obdrželi dar víry, je zahrnuta i výzva: „A těm, kdo v tebe věří, dej, ať jejich život uprostřed nevěřících je znamením tvé lásky, aby každý, kdo se s nimi setká, setkal se s tebou, pravým Bohem a Otcem všech lidí.“
Přeji nám, abychom v duchu těchto nádherných starobylých proseb přistupovali ke každému. Kéž náš život je svědectvím o Kristu a kéž zároveň máme velikou trpělivost, když druzí zatím nechtějí naše poznání přijmout. Kéž se nám stále více daří nesoudit, ale vyprošovat požehnání...
A snad na závěr souhlasím s modlitbou pro každého z nás:
(...) Nedopusť, Pane, abych Tvé slovo jen slyšel a nepřijal,
věřil mu, ale nezachovával,
znal, ale nekonal. (...)
6. Za židy
Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a kéž věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzavřel.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať se na tvém vyvoleném národě tvé zaslíbení naplní. Skrze Krista, našeho Pána.
O.: Amen.
V dalších přímluvách se dále modlíme za ty, kteří nevěří v Krista, nebo ani nevěří v Boha: „Kéž žijí poctivě podle svého poznání, aby k Bohu nakonec došli.“ A pro nás, kteří jsme obdrželi dar víry, je zahrnuta i výzva: „A těm, kdo v tebe věří, dej, ať jejich život uprostřed nevěřících je znamením tvé lásky, aby každý, kdo se s nimi setká, setkal se s tebou, pravým Bohem a Otcem všech lidí.“
Přeji nám, abychom v duchu těchto nádherných starobylých proseb přistupovali ke každému. Kéž náš život je svědectvím o Kristu a kéž zároveň máme velikou trpělivost, když druzí zatím nechtějí naše poznání přijmout. Kéž se nám stále více daří nesoudit, ale vyprošovat požehnání...
A snad na závěr souhlasím s modlitbou pro každého z nás:
(...) Nedopusť, Pane, abych Tvé slovo jen slyšel a nepřijal,
věřil mu, ale nezachovával,
znal, ale nekonal. (...)
Osobně mám nejradši Janův spis "Proti judaisujícím křesťanům". Doporučeníhodné především těm, kdo si libují v "židovských tancích", slavení pesachu a dalších zvyků judaistů.
Několik málo citátů nemůže být na škodu:
„Každopádně, židé říkají, že oni také uctívají Boha. Bůh mi odpust, že jsem to vyslovil. Žádný žid neuctívá Boha! Kdo tak pravil? Tak praví Boží Syn. Neboť řekl, ‚Kdyby jste znali mého Otce, znali byste také mne. Avšak neznáte mne, ani Otce mého.‘ Mohu snad uvést věrohodnějšího svědka, než Syna Božího?“
„Jelikož jsou tací, kteří považují synagogu za svaté místo, musím jim říci několik málo slov. Koho tam uctíváte? Což si ji nemáte hnusit, opovrhovat jí a vyhýbat se jí? Říkají, že tam je přechováván Zákon a knihy proroků. Co to znamená? Stane se snad každé místo, kde jsou tyto knihy, svatým? V žádném případě! To je důvod nade všechny, proč nenávidím synagogu a hnusím si ji. Mají proroky, ale nevěří jim; čtou svatá písma, ale odmítají jejich svědectví – a to je znamením lidí viných tím největším zneuctěním.“
Několik málo citátů nemůže být na škodu:
„Každopádně, židé říkají, že oni také uctívají Boha. Bůh mi odpust, že jsem to vyslovil. Žádný žid neuctívá Boha! Kdo tak pravil? Tak praví Boží Syn. Neboť řekl, ‚Kdyby jste znali mého Otce, znali byste také mne. Avšak neznáte mne, ani Otce mého.‘ Mohu snad uvést věrohodnějšího svědka, než Syna Božího?“
„Jelikož jsou tací, kteří považují synagogu za svaté místo, musím jim říci několik málo slov. Koho tam uctíváte? Což si ji nemáte hnusit, opovrhovat jí a vyhýbat se jí? Říkají, že tam je přechováván Zákon a knihy proroků. Co to znamená? Stane se snad každé místo, kde jsou tyto knihy, svatým? V žádném případě! To je důvod nade všechny, proč nenávidím synagogu a hnusím si ji. Mají proroky, ale nevěří jim; čtou svatá písma, ale odmítají jejich svědectví – a to je znamením lidí viných tím největším zneuctěním.“
