Španělsko je (minimálně v mých představách) zemí výrazně katolickou. Když jsme dorazili do Fuengiroly v jižní části této země, představoval jsem si, že zajisté nebude problém najít zde hezký kostel.

S pěkným předsevzetím a posílen radou, kde hledat, jsem se vydal do města. První zrada, která mě po cestě potkala, byla, že jsem nikde neobjevil mapu. Sochu svatého Rafaela, poblíž které by se měl chrám nacházet, jsem našel, i když jsem ji očekával dříve. Vrhl jsem se tedy do úzkých uliček s nadějí, že bych brzy měl být u cíle.

Uvědomil jsem si, jak je zdejší prostředí o mnoho odlišnější od našich krajů. Zde, kde jeden hotel stojí vedle druhého a druhý vedle třetího, čtvrtého a pátého, rozhodně neplatí, co známe z Ladových obrázků: kostel tu není bodem, který je zdaleka vidět. I když jsem prošel o ulici vedle, chrámu jsem si ve vysoké zástavbě nevšiml. Trvalo mi ještě asi půl hodiny, než mě mé kroky „náhodou“ zavedly zpět na náměstí, kde jsem mohl vstoupit do kostela Panny Marie Karmelské v místní části Los Boliches.

Jak je krásné, když kolorit našich měst a vesnic zdobí kostely a ukazují nám místo, kde se konají bohoslužby a kde přebývá Pán...