Mládí

Važ si ho, dokud jej máš,
Važ si ho, je to překrásný čas.

Užívej si nyní dětské svobody,
Jednou zmizí, svážou tě okovy.

I péče tvých milých rodičů,
opustí tě, nebudou tu.

A tvé naivní dětské přání
být starší o pár let,
vytratí se s přibývajícími roky.
Zmoudříš, budeš chtít vše vrátit zpět.
Nešťastníku!
Co jsis myslel – dospěláku!?




Liduška

Liduška je krásné jméno
a dívka jež ho nosí.
Neztrácí nic z krásy jeho
a vždycky jí to sluší.

Má čisté srdce plné lásky,
o kterou se podělí.
Závidět jí mohou světa krásky
půvab její čistoty.

Její krása žhavá uvnitř
vychází na povrch.
Každý krásky chtivé rytíř
by po ní okem vrh.

Už její sametové světlé vlasy,
tak pěkné na pohled,
září jako slunce krásy
a voňavé jsou jako med.

A oči, ty dvě tmavé studny,
ty dvě něžné propasti,
utápí nás v sobě všechny
svojí laskavostí.

Když se zlobí je to k smíchu,
nezažehnou ani zlosti jiskru.

Má plné líce a malá ústa,
ta ústa plná krásných písní,
chtějí chválit našeho Pána
a rozprávět s přáteli.

Liduška je podobna křehké řůži,
však uvnitř silná jako lev.
Jde za svým cílem přes všechny trny,
Ví, že všechno není hned.

Já rád vídám ji
a s úsměvem na tváři,
je jako ostrov dobroty
a rád ji vždycky poškádlím