Spokojeně jsem podřimoval v regálu jednoho nejmenovaného supermarketu vedle mých stejně obarvených a stejnou chuť majících přátel, zatímco stále někdo z reproduktoru lákal zákazníky na akční předvánoční slevy. Najednou se před námi zastavil člověk. Tvor přemýšlivý pravil: "To by se hodilo na Silvestra, ne?" A tak jsem zamával přátelům a v nepohodlném nákupním vozíku se sunul k pokladně.

Přeskočíme-li o pár dní dál, nechávám se nést neznámo kam. Společníky mi v batohu dělají chlebíčky, cukroví a v zimě sténající housle. Mžourám do světla v jakési místnosti, kde nechybí kříž, tabule ani fotka papeže Jana Pavla II. Hm...čeká mě zjevně zajímavý večer :-). Pozoruji dění kolem. Zprvu se všichni slétnou, a chlebíčky, jednohubky, cukroví a další laskominy pomalu mizí. Najednou zavelí slečna s kytarou, že se jde zkoušet. Líbí se mi, že se nikdo nebouří :-). Vychutnávám si poslech libých tónů. Jó, tohle kdyby tak pouštěli v supermarketech! Je hezké pozorovat lidi, kteří si rozumí, dokážou se bavit s radostí, a je vidět, že je spojuje i něco hlubšího (to poznám i já, špunt! :-))

Po zkoušce, která, jak jsem pochopil, byla na noční mši svatou na jakýchsi Třech Bubnech (drsný název!), se rozzářila obrazovka vedle odpočívajícího notebooku a rozjel se i dataprojektor. Měl jsem skvělý výhled, takže jsem scénku 1.ročníku letošních (pardon, loňsko-letošních) konvikťáků viděl v plné parádě. A bylo to fakt hodně dobrý! Dokonce jsem tam poznal i dvě známé tváře. Nestačím se divit! Snad všichni, kteří seděli v místnosti, se mihli i na plátně! Po scénce z Olomouce jsme se totiž přesunuli k příběhu Sněhulky. Nakonec se na stěně objevily takové...řekněme umělecké fotografie. Ostatní hádali, z jaké akce roku 2010 jsou snímky pořízeny. Říkám si, že tohle je docela akční sebranka. Zažili toho spolu tolik!

Posledním bodem programu, který jsem měl tu čest vidět, byla hra. Velkolepá milionářská show. Soutěžící se pustili s nadšením do zápolení s otázkami věru nelehkými. Vše doprovázely pravé zvukové efekty, takže jsem se i já nechal úplně unést a přemýšlel, co je jespák. Boj byl opravdu tuhý. Čas utekl a když se blížilo hodnocení, kdosi mnou začal třást. Bál jsem se nejhoršího. Tohle je můj konec. Kdyby nejdřív vypili něco jiného. Vždyť je mi s nimi dobře. Ach. Vyhlášení prvního místa. Bum. Letím, padám, nic necítím. Asi mají radost.

Jejich další společné chvíle si domýšlím. Asi jdou pěšky (ach ta mladost! :-)) na ty Bubny, kde hrají, děkují za starý rok a svěřují Pánu ten následující...Potom možná obdivují ohňostroje, střídavě "Jůů" a "Hele!" Pijí čaj, smějí se a mají radost ze všeho krásného.

Snad jsem i já mohl svým málem přispět k pěknému prožití toho dne.