Na závěr měsíce října jsme měli dny v Teologickém konviktu zpestřeny velkým úkolem. Ze svého středu jsme měli zvolit jednoho, který se stane naším reprezentantem při významných akcích a našimi společnými ústy u drahých představených.

Volby mluvčího prý bývá každý rok originální: od jednoduchého hlasování až třeba po konkláve. Letošní výběr byl prolnut do tří kol. V prvním kandidovali všichni spolubratři. Samozřejmě k hlasování nelze přistoupit jen tak – po každém jídle jsme se připravovali tím, že nám byla předložena tabulka se statistikami o nás všech. Kupříkladu srovnáme-li mě a Petra, zjistíme, že pokud bych chtěl ze svého pokoje dojít do sedmi nejdůležitějších míst v semináři, ušel bych 668 kroků, zatímco Petr o rovných deset více (inu, mládí vpřed :-)). Mým dnem narození je čtvrtek, Petrovým pondělí. Ale jednu položku jsme přece měli stejnou – vzdálenost od našeho města je 129,0 kilometrů.

Z prvního kola vzešli čtyři postupující. Během téměř celého týdne měli příležitost vytvořit reklamní kampaň. Například jsme dostali perfektní slovníček pro náš výlet do Vídně, zaslechli různé sliby či byli podpláceni jednohubkami... V neděli večer jsme se opět v pohodové atmosféře prostřídali ve volební místnosti a zvolili dva, kteří vešli do finále.

Poslední výběr jsme neponechali sobě, ale svěřili jsme jej tomu Nejzkušenějšímu. Sešli jsme se ve slavnostním obleku, zazpívali Přijď, ó Duchu přesvatý, vyslechli proslov a poprosili Boha, aby prostřednictvím našich představených vybral vítěze. Los padl těsně na Pavla, který se ujal svých insignií (helmy, vodováhy a megafonku) a nového úkolu našeho mluvčího. Na jeho počest zazněla fanfára a zvonily skleničky s přípitkem...



V dalším článku vám ocitujeme z vyhlášek, které jednotlivá kola vypisovaly, a možá uvedeme další zajímavé věci...