„Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.“ (1 Petr 3, 15)



Žiju, dýchám, tedy jsem. Dostal jsem život. Ano, na jedné straně od rodičů. Ale kdo jim dal moc zrodit nového člověka? Jak to, že najednou může na svět přijít nový tvor? A od koho dostali život jejich rodiče, prarodiče a nakonec první lidé? Jak je možné, že jsem se dostal do prostředí, kde mám všechno, co potřebuji? Vzduch, potravu, vodu… Jak je možné, že „z ničeho“ vzniklo mé tělo a dokonale funguje? Jak to, že nejsem sám a jsou kolem mne lidé, bez nichž bych nepřežil, skrze které mohu růst a získávat schopnosti a poznatky? Jak je možné, že je příroda tak uspořádaná a všechno v ní funguje?

Věříme, že toto všechno není náhoda. Z chaosu by nemohl vzniknout tak uspořádaný a nepředstavitelně provázaný svět. Věříme, že je zde Někdo, kdo je všemohoucí. Věříme v jednoho Boha, který stvořil nebe i zemi a také dal život nám lidem. Ten, který má moc tvořit tak podivuhodné věci, nás nepotřebuje. Nebyli bychom tu, kdyby nás nemiloval. Vdechl nám život, abychom byli Jeho obrazem a žili s Ním.

Lidský život by byl nesmyslný, kdyby končil smrtí. Marné by bylo žít, pokud bychom nakonec skončili v nicotě. Kdyby smrt byla cílem, po němž nic nenásleduje, ztratilo by se všechno – naše skutky, naše paměť, naše činy… To, co je, by zmizelo. Už by to nebylo. V tak dokonalém světě není místo pro nic nelogického. A tak vyvstává otázka, zda na věčnosti budeme život prožívat se Stvořitelem, nebo zda bez Něj.

Bůh nás tak nesmírně rád, že nám dal svobodu. Pro nás nepochopitelnou, protože riskuje, že Jej odmítneme. Když jsme se ve své pýše stavěli na Jeho místo, chtěli Mu být rovní a opustili ráj, nepřestal nás milovat. Nezahubil nás – chce, abychom se vrátili k Němu a byli s Ním, vždyť nás utvořil jako Svůj obraz.

Aby překlenul naše vzdálení kvůli hříchu, poslal Svého jednorozeného Syna, aby sám Sebe vydal a Svou smrtí nám vrátil život. On je pravým Bohem, neboť jinak by nemohl vykoupit náš hřích. Zároveň je zrozeným člověkem, aby mohl přinést oběť ve jménu lidského pokolení. Všemohoucí Pán se ponížil, že nejen přijal lidské tělo, ale i potupné ukřižování pro naši záchranu. Smrt nemohla Pána života udržet, a tak – podle Písma – třetího dne vstal, vstoupil do nebe a sedí po Otcově pravici. Věříme, že Jeho království nemá konce a jednou přijde ve Své slávě i pro nás.

Pán není neosobním Bohem, který tu kdysi byl a jednou snad přijde. Působí v nás skrze Pána a dárce života, Ducha Svatého, který je spolu s Otcem i Synem pravým Bohem. V této Trojici přebývá dokonalá láska, kterou máme žít i my.

Pán Ježíš nám po Svém odchodu zanechal dary, s nimiž můžeme očekávat Jeho druhý příchod. Skrze jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev nám rozděluje neviditelné milosti: přijímá nás za své děti a tento vztah prohlubuje, posiluje na cestě a odpouští, dává pokoj a uzdravení, spojuje v jedno a posílá s mocí jednat v Jeho jménu.

Víra je dar, který máme v hliněné nádobě. Budeme ochotni pozorovat, kolik toho nezaslouženě přijímáme? Uvěříme, že není náhoda, že tu jsme? Vložíme svou naději v Toho, který se za nás vydal? Sami o sobě nejsme nic, ale je tu Pán, který na nás tiše čeká a chce být s námi. Nabízí nám, zda odpovíme na Jeho lásku i my. Kéž žijeme s nadějí na věčný život s Bohem.



---------------------------
Příspěvek vznikl jako úkol pro předmět Úvod do spirituality. Doufám, že v něm příliš nejsou teologické chyby...