V horkém srpnovém týdnu se v malinké osadě poblíž východočeského města známého díky mnoha živočichům v pavilonech objevily dva kmeny vskutku podivných tvorů. Nu, uznejte sami; jedni si říkají Dadavajové a druzí Tajdžové. Sama zvláštní jména jistě nejsou důvodem k obavám, ale považte, co všechno malí bojovníci prováděli.

Hned na začátku, ještě plni sil, se po cestě železničním ořem vydali prozkoumávat končetiny, srst, obživu a další zajímavosti ze světa zvířat. Po příchodu do tábora byli přepadeni dvěma opravdovými indiány, kteří je vzápětí pozvali na večeři. Druhý den se nesl ve znamení tradic a zvyků, kdy se bojovníci potýkali se šifrou nebo si předávali informace o indiánu Juanu Diegovi, kterému se v Guadalupe zjevila Panna Maria. Uprostřed týdne jsme se vydali stopovat. Odpoledne přišla zpráva, že se k nám blíží nebezpečné osoby, které jsou dokonce odlišeny zajímavým oblečením. Nacvičili jsme proto rychle pár pokřiků a připravili se k útoku. Bezbranné sestry misionářky jsme pro jistotu přivázali ke kůlu. Po zprávě, že nám přivezly radostnou zvěst a švestkový koláč, byly propuštěny. Během chvíle se u kůlu objevil ještě o. Jiří. Přijel však na návštěvu, tak ho naši bojovníci zase odvázali. Sestry splnily to, co slíbily, a tak na nás čekala hra o svaté Faustyně. Starší se spojili s mladšími a vznikala tak výborná spolupráce, takže boj byl vyrovnaný. Odměnou se stal větší či menší kousek koláče. Den po dni uprostřed týdne prověřil, zda bojovníci a bojovnice přežijí. Celé dopoledne získávali pod dohledem šerifa suroviny k výrobě polévky („Kdo nechce pracovat, ať nejí!“) – a to ne zrovna vybranými způsoby – krádeží zeleniny u farmářek, které se snažily chytat drzé zloděje, sbíráním diamantů a následným směňováním v casinu, nákupem v hokynářství nebo získávání vody výměnou za rozluštění šifry. Nutno podotknout, že v tomto úkolu si oba kmeny vedly věru znamenitě a obě polévky dosahovaly vysokých gurmánských kvalit. Po obědě jsme zachraňovali a zásobovali jednoho z kmene, který se ocitl v úzkých. Bojovníci také prokázali svou statečnost a odvahu, když se v noci vydali stroze osvětlenou částí naší prérie. Všichni, nehledě na věk, došli do cíle a překonali tím svůj strach, za což jim patří nemalý obdiv. Den „Přítel Robinsona“ se věnoval lovu – výroba praku, luk, vzduchovka. Tím vším naši bojovníci zdárně prošli. Pro závěrečný den byla každému svěřena specifická funkce, kterou při poslední velké hře využil. Bojovníci několik hodin zápolili, překonávali sebe samu a dokazovali, že se na prérii neztratí. Cesta za talismany, které si oba kmeny vyrobily, vyvrcholila bojem s bělochy, kteří talismany už-už nakládali do dostavníku mířícího neznámo kam. Nakonec vše dobře dopadlo – tedy pro naše bojovníky. Talismany byly objeveny a běloši uhnáni.

Tábor jsme zakončili krásnou svíčkovou mší svatou v kostele se stejným oltářním obrazem, jako je ten náš v Chrudimi – Nanebevzetí Panny Marie. V předvečer této slavnosti jsme poděkovali za všechno, co nám tábor přinesl – nové nebo hlubší přátelství, překonávání sebe sama v medvědích drápech (bosé nohy, obratnost, hlad,…), radost ze společného času a her, nad očekávání dobré počasí a jistotu, že skrze každého k nám mluví Kristus… V neděli jsme naše příbytky uvedli do původního stavu, vyčkali na rodiče a přivázali je ke kůlu a potom šťastně odjeli domů, kde se můžeme snažit rozvíjet své dary, které jsme v Chotěborkách objevili.