Hluboké koření vás vítá na svých stránkách.
Nedotýkej se mě
Zvu Vás tedy k meditaci nad obrazem od Giotta.
Podíval se na mě a řekl: Pokoj s tebou, Miriam.
Když do mých uší dolehl jeho hlas, bylo to, jakoby život rozmlouval se smrtí.
Protože, můj příteli, já jsem byla mrtvá.
Byla jsem žena, která se odtrhla od své duše.
Už nejsem ve spojení s tímto ‚já', které nyní vidíš stát před sebou.
Patřím všem mužům a zároveň ani jednomu. Nazvali mě poběhlicí a tou, která je posedlá sedmi démony.
Někteří mě odsuzovali, jiní mi záviděli.
Při úsvitu vycházejícího slunce v mých očích pohasly všechny hvězdy mé noci
a ze mne se stala jen Miriam, žena zavržená tímto světem,
která jej poznala a která se objevila na nové zemi.
Pověděla jsem mu: Vstup do mého domu a já se s tebou rozdělím o chléb a víno!
On se mě zeptal: Proč mě zveš do svého domu?
Místo odpovědi jsem ho jen prosila: Pojď do mého domu!
Všechno pozemské i nebeské v mém nitru naříkalo pro něj.
Jeho pohled spočinul na mně a řekl: Miriam, máš mnoho milenců, ale pouze já tě miluji.
Ostatní muži tě milují jen proto, že hledají sami sebe. Já tě miluji proto, že jsi.
Ostatní v tobě vidí krásu, která pomine dříve, než oni zestárnou. Já v tobě však vidím krásu, která nikdy nezvadne. Ani když přijde podzim jejího života se nebude muset bát podívat do zrcadla, protože nebude ponížená.
Pouze já miluji to, co je v tobě, co nikdo nevidí.
Podíval se na mne a s úsměvem řekl:
Všichni muži tě milují sobecky. Já tě však miluji pro tebe samu.
Potom odešel. Žádný muž se mu krokem nevyrovná.
Zrodil se v mé zahradě ranní vánek, který vál na východ, nebo to byla bouřka, která vším otřásla v základech? Nevím.
Ale v tento den zahubil východ slunce v jeho očích draka v mém nitru a ze mne se stala žena.
Stala se ze mne Miriam, Miriam z Magdaly."
(Chalíl Džibrán, Jesus Menschensohn - Ježíš, Syn člověka)
Podíval se na mě a řekl: Pokoj s tebou, Miriam.
Když do mých uší dolehl jeho hlas, bylo to, jakoby život rozmlouval se smrtí.
Protože, můj příteli, já jsem byla mrtvá.
Byla jsem žena, která se odtrhla od své duše.
Už nejsem ve spojení s tímto ‚já', které nyní vidíš stát před sebou.
Patřím všem mužům a zároveň ani jednomu. Nazvali mě poběhlicí a tou, která je posedlá sedmi démony.
Někteří mě odsuzovali, jiní mi záviděli.
Při úsvitu vycházejícího slunce v mých očích pohasly všechny hvězdy mé noci
a ze mne se stala jen Miriam, žena zavržená tímto světem,
která jej poznala a která se objevila na nové zemi.
Pověděla jsem mu: Vstup do mého domu a já se s tebou rozdělím o chléb a víno!
On se mě zeptal: Proč mě zveš do svého domu?
Místo odpovědi jsem ho jen prosila: Pojď do mého domu!
Všechno pozemské i nebeské v mém nitru naříkalo pro něj.
Jeho pohled spočinul na mně a řekl: Miriam, máš mnoho milenců, ale pouze já tě miluji.
Ostatní muži tě milují jen proto, že hledají sami sebe. Já tě miluji proto, že jsi.
Ostatní v tobě vidí krásu, která pomine dříve, než oni zestárnou. Já v tobě však vidím krásu, která nikdy nezvadne. Ani když přijde podzim jejího života se nebude muset bát podívat do zrcadla, protože nebude ponížená.
Pouze já miluji to, co je v tobě, co nikdo nevidí.
Podíval se na mne a s úsměvem řekl:
Všichni muži tě milují sobecky. Já tě však miluji pro tebe samu.
Potom odešel. Žádný muž se mu krokem nevyrovná.
Zrodil se v mé zahradě ranní vánek, který vál na východ, nebo to byla bouřka, která vším otřásla v základech? Nevím.
Ale v tento den zahubil východ slunce v jeho očích draka v mém nitru a ze mne se stala žena.
Stala se ze mne Miriam, Miriam z Magdaly."
(Chalíl Džibrán, Jesus Menschensohn - Ježíš, Syn člověka)
Komentáře
Nádherný text o Marii Magdaléně také přednáší papež Řehoř Veliký. Najdete jej v breviáři v modlitbě se čtením pro 22. červenec (http://www.ebreviar.cz/).
