Svědectví živé víry
Je to už celý dlouhý rok. S kamarádem Davidem jsme se vypravili na dlouhou a strasti plnou, teda zážitků plnou cestu. Cestovali jsme na kolech po trase Chrudim - Kutná Hora - Stará Boleslav - Ústí nad Labem. Naše kola byla obložena zavazadly, smozřejmě jen těmi nejdůležitějšími, k přežití mimo domov a maminčinu kuchyň. Mimo konzerv, vařiče, foťáků a jiné zátěže jsme vezli také stan. Večer prvního dne jsme dorazili do Kutné Hory, kde nás mile přijal pod farní střechu pan farář Jan Uhlíř. Když viděl naše kola úpějící pod desítky kil zavazadel, řekl ,že takto to dál nejde a že nám domluví noclehy na celou naši cestu. Bylo to skvělé stan jsme nechali v Kutné Hoře a ušetřeni největší zátěže jsme pokračovali dál. Cesta byla krásná. Tedy skoro bych si ji i užil nebýt toho, že jsme měli dojet do 19:00 do Staré Boleslavy k sestřičkám do domova pro staré kněze. A právě čas nás začal trochu tlačit, když se mi odporoučela jedna z brašen ve které jsem vezl proviant. Nouzové řešení si žádalo upgrade každých 5 km, a tak jsme volali, že jestli můžeme tak rádi přijedem, ale asi tak o hodinku - dvě později. Po úspěšném nalezení Staré Boleslavi nás čekal úkol těžší a to najít domov pro staré kněze. Když jsme splnili obě části úkolu, tak jsme od sestřiček dostali večeři, kterou jsme zhltli tak rychle, že ochotná sestřička nám přišla ještě dvakrát přidat. Celý krásný den strávený v sedlech jsme mohli zakončit v kapli spolu se sestřičkou Romanou, která se o nás po celou dobu strala.
A právě na konci tohoto dne jsme mohli zažít svědectví živé víry. Sestřička Romana nám říkala, že pana faráře Uhlíře nezná. A tudíž se jí ani moc nechtělo brát pod střechu domova pro staré kněze dva divochy, které nikdy neviděla... Ale pak se zamyslela a řekla si: "Pane Ježíši, vždyť dvakrát se sem ještě vejdeš..." A díky tomu, že dokázala vidět Krista ve všech svých bližních, jsme mohli mít střechu nad hlavou. Mohli jsme zakončit den u Pána Ježíše v kapli a poznat obětovou práci sester, které se strají o nemocné a staré kněze. Přeji nám všem, abychom dokázali jako sestra Romana vidět Pána Ježíše ve všech našich kamarádech, spolužácích, učitelích, kněžích a všech lidech, které potkáváme...
Komentáře
Je krásné, jak nás dokáže oslovit jedna jediná věta. Mohl bych vyprávět. :-) Tedy přesněji: jak nám Pán může skrze druhé říct něco důležitého. Třeba abychom viděli Ježíše v každém člověku.
Bez záruky: myslím, že někdo vyslovil zajímavou větu. „K Bohu jsme tak blízko, jak daleko máme k nejvzdálenějšímu člověku.“