„Kdy začneme zkoušet na Míšu? Přineste své písničky. Přiveďte kamarády.“

Tak nějak vypadaly začátky našich příprav na Festival moderní duchovní hudby, na nějž jsme byli pozváni. První zkoušky, kde se seznamujeme s písničkami ostatních a žasneme nad jejich spoluprací s Duchem svatým. Další, delší a dramatičtější, kde si vyměňujeme názory a navrhujeme kandidáty na sóla :-). A konečně generálka - gigantická a (téměř) geniální.
Těšila jsem se, ale nic zvlášť nehrotila. Ve středu na zvukovce jsem si říkala, že už to není sranda, ale asi se fakt bude něco dít. V ranních chválách 11. neděle v mezidobí se hned v hymnu celá Církev modlila i za nás:

Bože, k pomoci naší
račiž pospíšiti,
srdce naše i smysly
duchem svým říditi,
abychom ve jménu tvém
zpívání začali,
svým srdcem i rozumem
čest, chválu vzdávali.

Čeho se bát, když vím, že na Hluboké koření myslí celá rodina Církve? ;-) Po příjezdu okoukneme krásné místo a připravíme se na mši svatou. V místní schole poznáváme tváře těch, se kterými jsme se setkali v dubnu u Tří Bubnů při svátku svatého Jiří. Poté se začala zvučit hudební mládež z Mladočova a my se občerstvovali a povzbuzovali. Obrovské díky patří všem rodičům a farníkům, kteří nás přijeli podpořit. Zvlášť těsně před vystoupením nám (nebo aspoň mně :-)) hodně pomáhal každý úsměv nebo pošťouchnutí :-). Ještě před přejitím malé lávky, která oddělovala hudebníky od posluchačů, jsme všechno svěřili Pánu. Po modlitbě se každý usmál a s jistotou, že nejdeme sami, nehrajeme sami a neprezentujeme sebe, jsme se v našich zářivých tričkách zabydleli na pódiu. Jak byla teď cenná středeční zkušenost, kdy jsme nejen měli vlastní stageplan, ale věděli, co a jak! Odpočítání, úsměvy, blesky foťáků a jemný vánek. Když jsem si uvědomila, co předcházelo dnešnímu dni, co všechno se dělo na zkouškách a kolika fázemi vývoje prošla ta která písnička, musela jsem se usmát :-). Devátá písnička, oddych, úklona, au revoir!

Mám z toho pořád obrovskou radost :-). Krásná příroda, nadšení a vděční lidé, povzbuzující rodiče, skvělé ostatní kapely, pěkný doprovodný program (dřevěný betlém nebo výstava obrazů) jsou určitě důvodem k obrovské vděčnosti. Vždyť to není samozřejmost, že nás někdo pozve, další přijde poslechnout a jiný nazvučí. Není samozřejmost, že vyjde tak krásné počasí, cítíte, že lidé vnímají to, co jim chcete přinést a přijímají to...

Dneska jsem si zase znovu říkala, jak je úžasné být součástí Koření. Koření, které je spolu a dokáže se podržet a které se snaží dělat čest svému jménu :-).