Každý jistě prožíváme svátost smíření jinak. Prostě každý máme nějakou představu, jak tuto krásnou svátost prožít. Jednou z mých představ je, že když čekám ve frontě, rád „jen setrvávám v tichu“ a většinou se modlím. Rozhodně nechci řešit, co budu dělat, až „vyjdu“, jestli poběžím zapalovat svíčky, …


Minulý pátek jsem takhle stál ve frontě a bylo přede mnou dost lidí. Tak jsem čekal a modlil se. Náhle jeden kluk z fronty, který stál asi o 3 místa přede mnou, ke mně přišel a položil nečekanou otázku: „Ahoj, nechodíš do Pardubic na Elektrotechniku?“ Odpověď jasná: „Ahoj, jasně, chodím. Jak to víš?“ Po malé chvilce jsem zjistil, že kluk, se kterým se bavím, je Honza a chodí do jedné z vedlejších tříd. To, co nechápu ještě teď je to, jak si mě zapamatoval. Na naší škole má každý ročník minimálně 7 tříd a ještě k tomu různé obory!

Nuže, jsem velmi potěšen, že jsem potkal Honzu, který je věřící též :)!