Pouze Bůh odpouští hříchy (srov. Mk 2, 7). Protože Ježíš je Boží Syn, říká o sobě: „Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ (Mk 2, 10) a vykonává tuto božskou moc: „Odpouštějí se ti hříchy!“ (Mk 2, 5, srov. Lk 7, 48). Ba víc: z moci své božské autority dává tuto moc lidem (srov. Jan 20, 21–23), aby ji vykonávali jeho jménem.

Kristus chtěl, aby celá jeho církev byla svou modlitbou, svým životem a svou činností znamením a nástrojem odpuštění a smíření, které nám získal za cenu své krve. Výkon moci rozhřešovat hříchy však svěřil apoštolské službě. Té svěřil „službu“ usmiřovat (2 Kor 5,18). Apoštol je vyslán ve jménu Krista a sám Bůh skrze něho nabádá a prosí: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20)

Během své veřejné činnosti Ježíš nejen odpouštěl hříchy, nýbrž ukázal i účinek tohoto odpouštění: hříšníky, jimž bylo odpuštěno, znovu začlenil do společenství Božího lidu, od něhož je hřích vzdálil nebo dokonce z něho vyloučil. Jasně to dokazuje skutečnost, že Ježíš připouští hříšníky ke svému stolu; dokonce sám sedí u jejich stolu. Toto gesto vyjadřuje ohromujícím způsobem Boží odpuštění (srov. Lk, 15) a zároveň návrat do lůna Božího lidu (srov. Lk 19, 9).

Tím, že Pán dává apoštolům podíl na své vlastní moci odpouštět hříchy, udílí jim také pravomoc smiřovat hříšníky s církví. Tento církevní rozměr jejich služby je zejména vyjádřen slavnostními slovy, která říká Kristus Šimonu Petrovi: „Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi“ (Mt 16,19). Tato „moc svazovat a rozvazovat, která byla dána Petrovi, byla udělena také sboru apoštolů, spojenému se svou hlavou“ (2. vatikánský koncil, Lumen Gentium 22).



-----------------
Pramen: Katechismus katolické církve, kapitola Pouze Bůh odpouští hřích (paragrafy 1441 a 1442) a Smíření s církví (paragrafy 1443 a 1444)